Ústavní soud je vrcholným orgánem ústavnosti a mezi jeho kompetence patří, mimo jiné, napravovat ta nejzávažnější porušení práva na spravedlivý proces ze strany českých soudů. Jeho rozhodnutí jsou konečná. Spolek Šalamoun ale zaznamenal případ, ve kterém se zmýlil a porušil tak právo účastníka na spravedlivý proces samotný Ústavní soud. Týká se v současnosti tolik diskutované otázky použitelnosti metody pachové identifikace v trestním řízení.
Spolek Šalamoun proto dne 28.8.2018 oslovil Ústavní soud ve formě
amicus
curiae brief. Jedná se o situaci, kdy někdo osloví soud a sdělí můj svůj názor nebo informace
důležité pro projednávanou věc, aniž by byl stranou řízení a aniž by soud musel k obsahu jeho
podání přihlížet. Mnohdy se tak ale děje, což Ústavní soud využil například při rozhodování o
střetu práva na soukromí a práva na informace o platu veřejně činných (úředních) osob, kdy
podstatnou část amicus curiae brief dokonce opsal do odůvodnění svého nálezu sp. zn. IV. ÚS 1378/16
a v jeho odůvodnění (bod 61.) uvedl, že s jeho obsahem souhlasí.
Metoda pachové identifikace patří v trestním řízení mezi nepřímé důkazy,
neboť pouze prokazuje to, že se určitá osoba zdržovala na určitém místě.
Neprokazuje, kdy se tam zdržovala ani co tam dělala. Vznikla v bývalém východním Německu a od
sedmdesátých let byla prováděna také v Československu, ovšem k jejímu zveřejnění došlo až v roce
1989. Postupně se z operativně - pátracího prostředku stal nepřímý důkaz, který soudy hojně
využívají v trestním řízení. Použitelnost metody pachové identifikace v několika
rozhodnutích stvrdil také Ústavní soud. V letech 2010 - 2015 však na zadání Ministerstva
vnitra probíhal vědecký výzkum zaměřený na ověření a zdokonalení metody pachové identifikace,
který
přinesl převratné zjištění, že tak jak je tato
metoda prováděna v České republice, jsou její výsledky nad hranicí náhody a proto se nedoporučuje
ji používat jako důkaz v trestním řízení (neboť psovod znal dopředu výsledek, tedy správné
umístění zkoumané pachové konzervy a mohl tak i mimoděk průběh identifikace ovlivnit).
Výsledky a závěry tohoto vědeckého výzkumu,
provedeného Českou zemědělskou univerzitou v Praze ve spolupráci s Policií ČR se Ministerstvo
vnitra (odbor bezpečnostního výzkumu a vzdělávání) pokoušelo před veřejností ututlat. Spolku
Šalamoun jeho výsledky Ministerstvo vnitra poskytlo až po úspěšném odvolání proti zamítavému
rozhodnutí na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
Ústavní soud však přesto v minulosti ve svých rozhodnutích tuto metodu aproboval jako
údajně "vědeckou", ačkoliv opak je pravdou. Například v jeho nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15
ze dne 22.3.2016 (jehož autory jsou soudci Jan Musil, Jaroslav Fenyk a Vladimír
Sládeček) jsou sice
citovány odborné zdroje, zabývající se pachovou identifikací či stopováním, avšak
informace obsažené v těchto zdrojích byly Ústavním soudem interpretovány naprosto
chybně.
Ústavní soud (v bodě 24. nálezu) totiž zřejmě v důsledku špatné práce soudců či jejich
asistentů při překladu z cizího do českého jazyka fatálně zaměnil pachovou identifikaci a pachovou
stopu, což je sledování
pachové stopy psem (tracking/trailing), kdy pes stopu sleduje k pachateli, objektu nebo
předmětu a nevytváří žádný důkazní materiál, jako je tomu v případě pachové identifikace. Také
výčet požadavků, kladených na psovody a psy, citovaný v nálezu Ústavního soudu, se týká
stopování se psem. Přitom rozdíly mezi stopováním a pachovou identifikací jsou na jiném místě
odborné literatury, kterou Ústavní soud zmiňuje a ze které cituje, srozumitelně vysvětleny. Spolek
Šalamoun je nevýdělečný, dobrovolný spolek, jehož činnost je hrazena z darů, ale vážně se zamýšlí
nad tím, zda sám nenabídne sponzorský dar Ústavnímu soudu - na jazykový kurz pro zdokonalení se v
cizím jazyce pro jeho soudce a jejich asistenty.
Ústavní soud dále ve svém nálezu zcela zamlčel, že v této odborné literatuře
autoři (vědci) také výslovně upozorňují na nebezpečí ovlivnění psa psovodem, pokud psovod ví, která
osoba v řadě je podezřelá anebo kde je umístěn pach (pachová konzerva) podezřelé osoby.
Ústavní soud v nálezu zamlčel i skutečnost, že jeden z vědeckých pracovníků (Rud
Haak) označil v další svojí publikaci z roku 2010 takové provádění porovnání pachů (kdy psovod zná
umístění pachové konzervy s pachem podezřelého) jako fraud (podvod) anebo junk science
(pseudovědu).
A pokud
Ústavní soud ve svém nálezu argumentoval praxí v Holandsku, tak právě v této zemi bylo v roce 2011
další provádění metody pachové identifikace zakázáno. Předcházel tomu skandál, kdy vyšlo najevo, že
si policejní psovodi vzájemně sdělovali, na které pozici je umístěn cílový vzorek.
Zatímco v Holandsku byli policejní psovodi za toto jednání odsouzeni, v České republice
tuto nevědeckou metodu prováděnou Policií ČR posvětil samotný Ústavní soud.
Spolek Šalamoun se proto obrátil na Ústavní soud, který upozornil na jeho fatální omyly v
nálezu sp. zn. IV. ÚS 1098/15 a na nevědeckost a nepoužitelnost dříve prováděné metody pachové
identifikace. Využil k tomu probíhající řízení o ústavní stížnosti Davida Šimona, kterou
Ústavní soud projednává pod sp. zn. II. ÚS 2587/18 a ve které je jednou ze stěžejních otázek právě
validita nepřímého důkazu - pachové identifikace.
Spolek
Šalamoun doufá, že Ústavní soud bude obsahu jeho amicus curiae brief věnovat alespoň takovou
pozornost, jakou věnoval jinému
amicus
curiae brief ve věci rozhodované nálezem sp. zn. IV. ÚS 1378/16 ze dne 17.10.2017 (ve věci
střetu práva na informace a práva na soukromí u veřejně činných, úředních osob), jehož obsah
dokonce vzal za základ odůvodnění svého nálezu.
Celý text amicus curiae brief zaslaného Ústavnímu soudu je zveřejněn zde:
................... (kliknout na odkaz)
John Bok, předseda spolku
Miroslav Špadrna, místopředseda spolku,
Václav Peričevič, místopředseda spolku
4. 9. 2018
